V tomto článku nebudu rozebírat motivy, které děti a mladé lidi k sebepoškozování vedou. To je citlivá záležitost, která může potkat kohokoliv a když se to stane, je důležité řešit ji hned, aby se nerozvinula do hlubších problémů, není za co se stydět. Vyhledat psychologickou pomoc je dnes naprosto normální, o svou psychiku a emoce je nutné starat se stejně jako o své fyzické tělo. Sebeláska je to nejvíc, na čem můžeme pracovat.
Pokud byste tápali, ke komu jít, dlouhodobě spolupracuji s psychoterapeutkou Alenou M., která je skvělá a mohu předat kontakt, neváhejte se ozvat.
Obdivuji lidi, kteří si sebepoškozováním prošli a kteří svou situaci změnili, dá se to. (Pokud si tím právě procházíte, tak ještě není konec a i Vám se to podaří vyřešit), nechť jsou ostatní lidé inspirací.
Jizvy však zůstanou jako připomínka. Bohužel s nimi nejde nic moc dělat. Každopádně nějaké možnosti jsou:
pokud se jizvy teprve tvoří a rány jsou čerstvé, dejte pozor, aby se rána nezanítila, tam je pak větší riziko vzniku keloidních jizev (keloidní jizvy jsou nepravidelné vystouplé a často přesahují hranice/tvar původní rány, někdy zůstanou i po zahojení růžovější než ostatní)
lépe se pracuje s novou jizvou, nežli s tou starou a dlouho zahojeno, tak nemusíte s péčí o jizvy otálet
pokud už je rána zahojená lze jizvu masírovat, prakticky ihned po odpadnutí stroupků (stačí jemná masáž - mnutí jizvy mezi prsty), kůže dostává neustálý signál, že se má ještě pořád hojit a je v hojení stále aktivní, lze rozmasírovat i starší jizvy
navštívit lékaře a odborníky dermatologii nebo na laserové klinice, které mohou např. pomocí laserových jehliček na jizvy působit a zmírnit jejich projev. To může jizvám hezky pomoct především keloidním, laser takové jizvy pomůže změkčit a jizvy mohou opět „zalézt“ a nebýt tak vystouplé.
Většinou jsou však jizvy jsou stále vidět, protože mají méně pigmentu a jsou světlejší než okolní neporaněná kůže - s pigmentací laser bohužel nic neudělá, ani masáž. Právě světlejší pigment dělá jizvy tak výrazné a viditelné.
Pro toho, kdo jizvy má, je težké i to, že jizvy přitahují pohledy ostatních lidí (jsem přesvědčená o tom, že pohledy těchto lidí nemusí být myšlené zle a ve chvíli, kdy si uvědomí jakého jsou jizvy původu, tak koukat přestanou, i když nemusí to být pravidlo..), pro lidi je to přirozené, že jizvy pohledy a zájem přitahují. To je jednodušše stresující a emočně bolestivé a nositel/ka se za své jizvy stydí. Už takhle na sobě nositel/ka jizev udělal/a velkou práci po psychické stránce a zbývá poslední - přijmout jizvy jako poslední připomínku. Někdo si jizvy nechá, přestane je řešit a začne je mít rád, to je skvělé. Já to jako tatérka jizvy řeším tetováním. Zakryjeme jizvu inkoustem a láskou a tím změníme vzhled kůže a celkově energii, kterou jizvy mají. Mám s tím skvělou zkušenost a hezké zpětné vazby od svých klientů a klientek, se kterými jsme jizvy zakrývali. Inkoust odvede pozornost a jizvy prostě nejsou tolik vidět, neznamená to, že nejsou vidět vůbec, ale stanou se “téměř“ neviditelnými.
Jsou dvě možnosti, jak zakrývání jizev pojmout a to:
přetetovat jizvy kompletně a to větším a tmavším tetováním, než jsou jizvy samotné
přetetovat jizvy částečně a natetovat přes ně motiv, který nebude ovlivněný tvarem jizev (jizvy jsou nejčastěji pod sebou horizontálně a tak není vždy možné jemný motiv přizpůsobit), nicméně inkoust je oprosti kůži velmi výrazný a pozornost od tetování prostě odvede (vykukují třeba jen jemné jizvičky a jen někde)
Samozřejmě, že jizvy nezmizí, ale skryjí se a odvede se od nich pozornost, to stačí. Jako ukázku přikládám pár obrázků našich klientů (zveřejňuji je s jejich laskavým svolením), cílem tohoto článku je ukázat jednu možnost, jak na jizvy vyzrát.. Jedná se o příklady a je to určené především pro čtenáře, které hledají tohle řešení.
Velmi důležité je, aby jizvy byly zahojené (nelze tetovat na nezahojené rány). To je jlavní pravidlo, jizvy by měly být minimálně rok zahojené, aby nebyly růžové a aktivní. Také doporučuji počkat - nejprvě tento problém ošetřit psychicky a ve chvíli, kdy nad tím vyhrajete a se sebepoškozováním skončíte, tak se do toho můžeme pustit. Rány se mezitím zahojí a stane se z nich zhojená jizva, se kterou je možné dál pracovat.
Co se týká tetování samotného, tak tetování přes jizvy nijak výrazně nebolí, paradoxně to bolí méně, okolní kůže je citlivější, jizvy samotné tak citlivé nejsou (kůže má poškozené nervové vlákna, které jsou nosičem informace o bolesti, což je v tomhle případě výhoda). Přes jizvy se tetuje opatrně a pomalu, aby se na nich inkoust nezozpil, ale to není problém, zkušený tatér ví, jak s jizvou pracovat a poradí si.
Výběr motivu není nejak omezen, můžou se zakrýt čímkoliv. U nás si často nechávají klientky jizvy zakrývat přírodními motivy (květiny, listy, apod.), může se ale zvolit i abstrakt či jiný konkrétní motiv. To už je na osobní konzultaci a vymyšlení konkrétního návrhu, obecně však není výběr motivu nějak omezený..
Hojení tetování probíhá naprosto normálně a tetování je zahojené cca za 7 – 10 dní.
Pokud ale jizvy nejsou vystouplé a jsou vůči sobě dobře umístěné tak lze jizvy zakrýt i tak, že není vidět nic.
Pokud budete mít nějaké otázky, tak se zeptejte na našem instagramu, facebooku nebo mailu info@tattoomija.cz.
Ráda bych ještě sdílela pocity klientky, která má s tetováním přes jizvy osobní zkušenost a do tohoto článku se mnou šla s cílem ukázat lidem toto řešení, doufáme, že poslouží jako inspirace nebo jako informace, sama o tomto tématu nenašla mnoho informací a to chceme obě změnit. :)
Velmi dobré zkušenosti máme i se zakrýváním jizev po ablaci prsou (výsledek léčby rakoviny prsou), jizev po císařském řezu nebo po operaci prsou (zmenšení, zvětšení, úprava – i tady někdy jizva mohou vzniknout).
Ke svému textu přikládám text od své klientky, která Vám prostřednictvím článku chtěla přiblížit svoje pocity:
„Se sebepožkozováním jsem měla problémy už delší dobu. Pamatuju si , jak těžké bylo přestat a naučit se žít se všemi jizvami, které jsem si způsobila. Během dalších dvou let jsem používala nejrůznější krémy, olejíčky (Bio-oil), injekce, lasery, silikonové nálepky na jizvy a mikrojehličkování, abych jizvy co nejvíce „zneviditelila“. Všechny metody, které jsem zkusila, mohou pomoct, ale jen do určité míry. Novější jizvy se léčí lépe, než ty staré. Co se týče péče o jizvy, nejdůležitější je fáze hojení rány, ve které si musíte dávat pozor na infekce. Čerstvě zahojené jizvy jsou červené a vystouplé, obzvlášť když jsou hluboké. Jediné, co červené zbarvení jizvy může odstranit, je čas.
Když jsem poprvé šla s mými jizvami k dermatoložce, styděla jsem se a bála jsem se její reakce a komentářů. Byla jsem překvapená, když nic neřekla a pouze si je prohlédla. Řekla, že to nevidí poprvé. Do jizev mi píchla injekce, které měly vystouplé jizvy znovu srovnat s nepoškozenou kůží kolem. Po několika dalších pokusech o změkčení a srovnání jizev byl vidět malý pokrok, ale samozřejmě nezmizely úplně. Už na první návštěve mě informovala, že si lidé často zakrývají jizvy tetováním a že bych to měla zvážit.
Nikdy jsem neplánovala, že bych si opravdu nechala dělat tetování. Půl roku po poslední návštěvě doktorky už začalo léto a já jsem stále nosila dlouhé rukávy/nohavice, protože jsem nechtěla nikomu ukazovat své jizvy. Už byly dva roky staré a vybledlé. Uvědomila jsem si, že mé jizvy dospěly do stádia, ve kterém už zůstanou a nezmění se. Během hojení z poškozování jsem se chtěla naučit jizvy milovat a dokázat je ukázat ve své plné kráse kdekoliv a před kýmkoliv. Nedopracovala jsem se k lásce, ale k přijetí jizev a jejich existence na svémtěle po celý zbytek svého života. Už to je součást mé osoby.
Bohužel i přes tuto pozitivní změnu, bylo těžké ignorovat pohledy cizích lidí, kamarádů a známých. Většina byla spíš ze zvědavosti, některé s lítostí, ale objevilo se i pár se znechucením/výsměchem. Obdivuji lidi, kteří i přes kritiku, dokážou své jizvy ukázat před okolím, pátravé pohledy ignorovat a stále mít sebevědomí. Bylo pro mě těžké ukazovat svou zranitelnost, hlavně před lidmi, které jsem v životě neviděla.
Když jsem se nakonec rozhodla, že si tetování nechám udělat a proměním tím své bolestivé vzpomínky do umění, nevěděla jsem, kde hledat. Na internetu jsem mnoho informací nenašla a žádná tetovací studia se nezmiňovala o překrytí jizev tetováním.
Studiu TattooMija jsem napsala, protože návrhy tatérek se mi líbily a chtěla jsem tetování v podobném stylu. Když jsem zprávu posílala, nebyla jsem si jistá, zda budou mít zkušenosti s překrýváním jizev.
Krátce potom jsem dostala odpověď a kontakt na tatérku. Po domluvě na návrhu a posílání fotek umíštění jizev, jsme si stanovily termín. Byla jsem velmi nervózní a bála jsem se, ale po dokončení tetování jsem odešla s úsměvem na tváři. Poprvé za dlouhou dobu, jsem chtěla lidem ukázat svou ruku a chlubit se mým novým tetováním. Samotné tetování bolelo mnohem míň, než jsem čekala, na zjizvené kůži nebylo téměř nic cítit a ve studiu mi bylo příjemně. Celková zkušenost byla skvělá. Hojení proběhlo hladce a nemůžu přestat obdivovat krásnévzory, které teď dekorují mou ruku.“
Přikládám fotky jako ilustraci k procesu. Fotky na paži patří slečně, která psala tento text. Druhá série a třetí serie fotek na předloktí patří dalším dvěma slečnám, které tetovala Péťa / Maorka a kterým rovněž děkuji, že se k tomuto článku přidaly a fotky své ruky poskytly. Díky za statečnost a otevřenost holky :)
S láskou, Mija.
コメント